Štěstí v práci a jeho hranice

Petr popáté zaklapnul budík. Bylo podzimní pondělní škaredé ráno a při pomyšlení na 40 nepřečtených emailů a věčně nespokojeného šéfa naběhla Petrovi husí kůže.

Jitka se podívala z okna tramvaje na mladou mámu spěchající s malou dcerkou do školky. Už půl roku skoro každý den přemýšlí, jestli má odejít z práce. Sedí sice v kanceláři s prima kolegyněmi a práce ji někam posouvá. Jenže se svou šéfovou si nesedly a plat by jinde taky dostala vyšší. Měla by odejít? Ale co když si naopak pohorší?

Každý si někdy připadal jako Petr nebo Jitka. Kde je ale ta hranice, kdy už je toho dost, kdy je lepší se vším seknout a jít pracovat jinam?

Nic není na 100%. I v ideálním manželství se objeví sekýrování, že on si nechal přes židli pohozené kalhoty a ona utrácí za drahé oblečení, které nepotřebuje. Zkuste se sami sebe zeptat, na kolik musíte být v práci spokojení, abyste nechtěli svoji současnou práci měnit. Jaká čísla nám tady padají? Dáma vzadu říká 90%, pán v šedém saku 85%, vousatý gentleman jen 65%…

Nedávno jsem mluvil s rodinným přítelem, který je nyní v penzi, žije na Floridě a za svůj život vystřídal pět zaměstnání na pozici středního managementu. Po delší debatě mě zaujala věta:

„Proč pořád hledáš něco perfektního? Nic není na 100%, já nejsem stoprocentně dokonalý, moje manželka není stoprocentně dokonalá a žádná moje práce taky nebyla dokonalá. Je mi 71 a řeknu ti, že stačí být spokojený v zaměstnání na 65%. Toto je hranice, kdy to sice není supr, ale stačí ti to k tomu, abys měl svou práci rád.“

Říkal jsem si: „Jen 65%?! To je přece jen slabě přes polovinu.“ Ale zkuste to vztáhnout na sebe.

Kdo chybu hledá, vždy si nějakou najde. Na každé dovolené by moře mohlo být trošku teplejší, ale stejně se vracíte spokojení, opálení a nabití energií. Klíč k práci, co vás baví, je možná částečně v každém z nás.

Mám fajn kolegy, chodíme po práci na pivo, sice dělám nějaké to papírování, ale jinak dělám, co mě baví. Měl bych měnit? Teď si k tomu přičtěte šéfa, co se zajímá jen o to, jestli jsem stihl oběd za 30 min a jestli jsem v pátek neodešel o 5 min dřív domů. Nejsem už náhodou pod 65% a neměl bych jít jinam?

Ptal jsem se kamarádů, kde oni mají hranici spokojenosti, kdy práci nechtějí měnit. Jeden mi řekl:

„Je to o kompromisech. V práci mi stačí být spokojenej na 85% a ve zbytku se podřídím. Partnerskej vztah by měl být o menších kompromisech, tam chci být spokojenej aspoň na 90%“.

Čísla jsou jen čísla. Procento sem, procento tam. A teď ruku na srdce. Kdo z vás se poznal v Petrovi a kdo zase v Jitce? Kdo z vás ráno bojuje s budíkem? Kdo má zkažený nedělní večer, protože už myšlenkami sedí na pondělní poradě? Kdo trne, co si zase vymyslí ten blázen, který si říká top manager a přitom neudrží myšlenku déle než hodinu? Takoví z nás potřebují kariérní změnu…

Nechte se inspirovat ke změně!

Každá změna k lepšímu je výhra. A i kdyby to náhodou napoprvé nevyšlo, negativní zkušenost přeci kolikrát člověka posune víc než ta pozitivní, ne?

Takže vy všichni, co jste občas Jitka nebo Petr, nikdy není pozdě, lepší později než vůbec.

Nakopněte se a dělejte, co Vás baví.

Třeba zrovna ta pravá práce Vás čeká na prace-job.webtrh.cz…

Udělej krok ke změně a koukni na nabídky zaměstnavatelů, které čekají právě na Tebe!