Workcamp od INEXu mi pomohl vyčistit si hlavu a najít své místo

V práci už to nebylo ono. Šéfové byli zlatí a o stresové zaměstnání se taky nejednalo, ale sám jsem cítil, že se těžko motivuju k tomu, abych dal práci něco navíc. Svých osm hodin jsem si odseděl a odpracoval, ale to je samo o sobě málo. Pracoval jsem v příjemném kolektivu, za solidní peníze a nikdo se na mě nehněval, když jsem dorazil do práce o pět minut později. Dá se říct, že by to v podstatě stačilo. Uvnitř jsem však věděl, že je potřeba změna. Ve firmě jsem byl zaměstnaný přes dva roky a ve svých dvaceti šesti letech jsem byl přeci moc mladý na to, abych byl v práci uspokojený, ale ne skutečně spokojený.

Rozhodl jsem se proto skončit a porozhlédnout se po něčem jiném. Než jsem měl znovu naskočit do pracovního procesu, chtěl jsem poznat kus světa a nechat si projít hlavou co dál. Sbalil jsem svůj život do třiceti litrového baťůžku a vyrazil směr Asie. Po stáži v Indii a dobrodružství v Kambodži, Vietnamu a Laosu jsem se dostal na workcamp v Myanmaru, který zprostředkovával INEX – Sdružení dobrovolných aktivit. Nezabloudil jsem tam náhodou. Dva roky předtím jsem byl s INEXem v Tanzánii a věděl jsem, že si to chci zopakovat a zúčastnit se i při svých asijských toulkách dalšího pracovního tábora (možná raději zůstaňme u anglického „workcamp“).

V pěti milionovém městě Rangúnu nasedla naše parta dobrovolníků na autobus a téměř celý den jsme se vláčeli na místo, které mělo být na další dva týdny mým domovem. Tím místem, kde jsem měl trávit své další chvilky a vstřebávat nové zážitky, byl budhistický klášter? Já – neznaboh – v klášteře? Internet tu nebyl, jedli jsme třikrát denně rýži a se svým blonďatým vlasem a vousem a sto devadesáti centimetry jsem u několika stovek dětí, které v klášteře studovaly, budil značnou pozornost, což není něco, co bych běžně vyhledával. V týmu dobrovolníků jsem byl jediný „ne-Asiat“ a jen jeden ze dvou mužů. Pro podobné uskupení máme v češtině pěkné nekorektní slovíčko – „babinec“. Ač by se mohlo zdát, že mě s tímhle místem nebo aktivitami nic nepojí, bylo tomu naopak. Během našich nejčastějších pracovních aktivit, jakými bylo štípání dříví, sbírání fazolí nebo stavba příjezdové cesty, jsem měl spoustu času na přemýšlení a brzy jsem měl jasno. Mé další pracovní kroky musí vést do „nezisku“. Poskytování cenných zkušeností mladým lidem, mezikulturní setkávání, rozvojová činnost… To vše mi teď dávalo největší smysl.

Workcampy poskytují perfektní most mezi starým zaměstnáním a novým životem. Když ho přecházíte, máte čas si promyslet, kam by měly vést vaše další kroky. Kromě porovnání myšlenek ve své vlastní hlavě je to i čas, kterým se pozitivně a smysluplně podepíšete na životech druhých. Pokud je pro vás trojitá porce rýže nestravitelná a při vstupu na posvátnou půdu vás pálí konečky prstů u nohou, můžete si vybrat ze stovek dalších workcampů s nejrůznější náplní ve všech koutech světa. Jedno mají však společné. Vrátíte se nabití novou energií a s jasnou vizí. Je už jen třešničkou na rýžovém dortu, že na druhé straně mostu stál opět INEX, kam jsem nastoupil jako markeťák. S chutí do práce a vírou v to, co nabízím – workcampy.

A ano, i tady je to babinec…

19/12/2018, Adam Ludvík

Zaujal tě příběh Adama?

Máš pocit, že současná práce není tvůj šálek kávy, ale zároveň máš toulavé boty a láká tě práce dobrovolníka někdě ve světě?

Potom se musíš podívat na databázi workcampů INEXu!

 Nenechávej se odradit od tvého okolí, že taková práce ti nic nepřinese. Ba naopak! Kromě výborných zkušeností mnoho společností vysoce oceňuje, že jejich potenciální zaměstnanec pracoval jako dobrovolník a žil v cizí zemi. Navíc workcamp je skvělá šance, jak získat spoustu nových kamarádů a kontaktů, a to pro osobní i pracovní život.