PREFERENCE VS REALITA aneb NEPODCEŇUJTE SE DOPŘEDU
Existuje mnoho firem potažmo oborů, které doslova trpí nedostatkem zaměstnanců. Dělají náborové kampaně, důsledně zdůrazňují, že jsou ochotni přijmout čerstvé absolventy, ale zájem o to pracovat u nich se stále nezvedá. A paradoxně to není vina oněch potencionálních zaměstnanců, neboť se vlastně nejedná o nezájem nebo nechuť na oné konkrétní pozici pracovat, ale o prostou nedůvěru ve vlastní schopnosti.
Chtěl bych, ale radši …
Většina čerstvých držitelů vysokoškolského titulu by moc chtěla nastoupit do „té firmy, kde nabízejí slušný plat a spoustu benefitů“, ale nakonec to neudělá, protože nevěří, že by na to měla. Raději tedy odpoví na nabídku práce recepční/ho, poněvadž tam tak nějak tuší, že ji zvládnou i bez předchozí praxe. Co ale žadatelé o práci na recepci netuší je, že podobně smýšlejících je celá řada. Podle nejmenovaného portálu zabývajícího se nabízením volných pracovních míst se na podobnou pozici přihlásí v průměru dalších 75 lidí. Paradoxem pak je to, že čím snazší se práce jeví, tím složitější je ji skutečně získat. A to právě z toho důvodu, že se na tu jednu jedinou pozici přihlásí i stovky uchazečů. Jaká je tedy pravděpodobnost, že tím „vyvoleným“ budete právě vy?
Mezi další zaměstnání, která jsou v očích uchazečů „snadná“, patří administrativa nebo fakturace zboží. Sázka „na jistotu“ je ale podle expertů kontraproduktivní. Čím menší nároky daná pozice má, tím těžší je práci získat. A to kvůli konkurenci.
Proč tomu ale tak je?
Vysněné povolání se ihned tvrdě srazí s realitou
Pražští vysokoškolští studenti mají jasné povědomí o svém vysněném povolání – chtějí nastoupit do České spořitelny, Komerční banky, Googlu nebo České pojišťovny. Realita po absolvování školy bývá ale diametrálně odlišná. Zaprvé je potřeba si uvědomit, že moudra z časů našich babiček, kdy „nezáleželo na tom, jakou vysokou školu člověk vystudoval, hlavně, že měl titul“ již dávno neplatí. Dnes takřka na všech portálech s volnými pracovními pozicemi narazíte v požadavcích na prvním místě na větu: „Hledáme vhodného kandidáta na pozici XY.
Vyžadujeme ukončené vysokoškolské vzdělání toho a toho oboru.“ Vidíte? Žádná tečka za slovem „vzdělání“. Zaměstnancům nestačí diplom z jakéhokoli oboru, chtějí, aby uchazeč vystudoval striktně ten, o který mu ve firmě jde. Pokud se jedná o obsazení ekonomické pozice, náhle jsou všichni studenti humanitních a přírodovědných oborů (například) zcela mimo hru. Zadruhé je velikým problémem chybějící praxe. Pokud se hlásíte na pozici v oboru, který jste vystudovali, požadují po vás několik let praxe. Striktně. V zaměstnání mimo obor jej tak důsledně nevyžadují, ale tam to opět ztroskotá na tom, co máte vystudováno. Začarovaný kruh.
Ano, pojďte k nám. My si vás budeme vážit …
Firmy v dnešní době preferují vysokoškolsky vzdělaného uchazeče před tím s maturitou. Proč? Protože velice snadno získají člověka s vyšším vzděláním za málo peněz. Na začátku vás sice upozorní, že kvůli zařazení do příslušných platových tabulek budete bráni, jako kdybyste vystudovali střední školu, ale zároveň spoléhají na to, že vy nabídku neodmítnete. Nechcete odmítnout, neboť byste neradi ustrnuli na místě. A co vy víte? Třeba se budete vyvíjet a postupovat po kariérním žebříčku nahoru.
Anebo také ne. Proč jinak by měli vysokoškoláci nejnižší mzdová očekávání za posledních pět let?
Řešením je nastoupit na tato pracovní místa pouze dočasně a intenzivně se poohlížet po zaměstnání, kde vás skutečně ocení.
Ale nejzásadnějším lékem je zdravé sebevědomí. Nejděte pod svou cenu! Nebojte se odpovědět na nabídku práce, která se vám zpočátku zdá nesmírně náročná. Nikdy nevíte, do jakého příjemného kolektivu se přihlásíte. Tam vám jistě se vším pomohou a vy budete pracovat někde, kde vás řádně ocení.
