Práce a život koncipienta – Advokát, advokacie, advokátní zkoušky …to jsou všeobecně známé pojmy, které však mají zvláštní význam …

Advokát, advokacie, advokátní zkoušky …to jsou všeobecně známé pojmy, které však mají zvláštní (možná z části i lehce děsivý) význam pro specifickou skupinu lidí, a tou jsou advokátní koncipienti. Jinak řečeno, osoby, které byly natolik odvážné a odhodlané, že po absolvování státní závěrečné zkoušky na některé z právnických fakult, nezahodily své poznámky z hodin se slovy „ už nikdy více“, ale naopak se rozhodly jít ve svém rozvoji ještě o krok dále. Tento krok spočívá ve vykonávání odborné praxe, získávání zkušeností a prohlubování znalostí do té míry, aby po třech letech mohli dotyční stanout před odbornou komisí a složit advokátní zkoušky, které z nich učiní plnohodnotné advokáty.  Je zajímavé, že právě skupina koncipientů je často opředena zvláštními stereotypními domněnkami, které jdou mnohdy až do úsměvných extrémů.

Na jedné straně je to velice oblíbený názor (zejména absolventi právnických fakult ho mají velmi rádi), že lidé, kteří vykonávají práci koncipienta  v podstatě nemohou vykonávat žádnou „opravdovou právničinu“, neboť právě vylezli ze školy, ještě jim ani nezaschl inkoust na diplomu a vůbec …vždyť nic reálného neumí.

Druhá strana mince naopak představuje názor, kdy chudák koncipient pracuje od svítání do soumraku, udělá nejlépe práci za sebe i za kolegy na celý týden, a to vše stihne dříve, než odbije poledne pondělního dne…. Tak takhle to úplně nefunguje.

Toto byly samozřejmě do extrému popsané situace, a je více než pravděpodobné, že to v žádné advokátní kanceláři tímto způsobem nefunguje (nebo alespoň ne v takové extrémní míře). Ale co tedy vlastně koncipient dělá? Je jasné, že nemůžeme čekat naprosto přesnou odpověď, která by exaktně obsáhla práci všech koncipientů, neboť každá advokátní kancelář je jiná takže i požadavky na samotné koncipienty jsou odlišné. Tudíž snažit se o všeříkající definici náplně této práce je stejné, jako když po právním teoretikovi budete chtít přesně, jednoznačně a stručně definovat právo. Řekne vám, že to nejde. Co však jde, je možné do značné míry přiblížit celý institut pomocí příkladů. A co lépe přiblíží náplň práce, než zpověď člověka, který tuto práci vykonává?

To, že život koncipienta není jen o čtení paragrafů, že někdy je lepší mít „tah na branku“ a pohotového ducha, než nastudovaná úplná znění zákonů nazpaměť, a o mnohém dalším se rozpovídala advokátní koncipientka Andrea Pavelcová.

Andrea Pavelcová je stále ještě poměrně čerstvou absolventkou Právnické fakulty Univerzity Karlovy, kterou úspěšně dokončila minulý rok. V současnosti vykonává právní praxi v advokátní kanceláři eLegal na pozici advokátního koncipienta. Nejvíce se zabývá oblastmi marketingového, autorského a spotřebitelského práva, neboť právě těmto odvětvím se věnovala už i při svém studiu na univerzitě. Filosofií této advokátní kanceláře není pouze poskytování právního poradenství, ale taktéž reprodukce práva, a často i složitých zákonných úprav srozumitelnou formou, kterou bude chápat každý člověk

1) Studovala jste na Právnické fakultě Karlovy univerzity, byla jste se studiem spokojená, a co považujete za největší přínos fakulty v souvislosti s praxí, kterou momentálně vykonáváte?

„V prvních ročnících studia jsem byla relativně spokojená, ale čím déle jsem pracovala v advokacii (od druhého ročníku), tím víc jsem si uvědomovala, kolik věcí mě škola nedokáže naučit pro reálný život tam venku. Jen málo seminářů mě vlastně připravilo na to, co reálně budu dělat po škole a zpětně je mi to vlastně skoro líto.“

„Co mě škola rozhodně naučila během zkouškového období, je to, že život není fér a někdy je potřeba zatnout zuby. Já sice měla během studií obrovské štěstí a proplouvala jsem zkouškami ani nevím jak, ale mnoho poctivých studentů mělo prostě smůlu na neobjektivní zkoušející a věřím, že je to prostě totálně“ demotivovalo. Bylo by supr, kdyby na fakultě byla výuka praktičtější a zkoušky probíhaly fér. Znám pár lidí, kteří se o to prací v akademickém senátu usilovně snaží a moc jim fandím“

2) Aspirujete na to být advokátkou, jakému právnímu odvětví byste se nejraději věnovala a proč?

„Chci zůstat stále jednou nohou v marketingu a věnovat se oborům, které dělám teď. Zároveň nechci být ten právník, co umí jen to svoje a když sáhne do jiného oboru, nemá páru, o čem je řeč.“

„Myšlenka eLegal tkví ale hlavně v tom, přibližovat právo lidem tak, aby mu rozuměli a nepotřebovali k přečtení smlouvy tři právníky. Tomu chci asi věnovat nejvíce úsilí. V eLegal totiž můžeme i školit, natáčet webináře nebo vystupovat na konferencích.“

3) Jak vypadá váš běžný pracovní den?

„Na advokátního koncipienta možná dost divoký. Nesedím celý den u počítače a nedraftím smlouvy. V naší kanceláři máme navíc flexibilní pracovní dobu. Od devíti do dvou bychom měli být v kanceláři, po zbytek dne je ale na nás, jak si práci rozvrhneme – hlavně, že je hotová.“

„V rámci své práce se podílím i na marketingu eLegal, třeba zrovna teď pracujeme na novém webu a nových službách. Ráda se scházím s klienty, ať už pracovně nebo nepracovně, čas od času školím, přednáším a jezdím po konferencích. Končím plus minus okolo šesté a utíkám domů, kde mi začíná další pracovní doba – na mých vlastních projektech.“

4) Nedávno jste na sociální síti sdílela zajímavou myšlenku, že si mnohdy připadáte více jako psycholog než jako právník, mohla byste upřesnit proč tomu tak je?

„To jste pozorná! Bylo v den konání jednání, před kterým byl můj klient obrovsky vystresovaný, ale potřebovali jsme, aby soudu řekl alespoň pár vět, což bylo ráno, kdy jsem ho potkala na poslední schůzce před jednáním, naprosto nepředstavitelné. Sedli jsme si spolu a já jsem ho hodinu v kuse jen uklidňovala a dokola mu opakovala, co se přesně uvnitř soudní síně bude dít, aby ho nic nepřekvapilo a přesně věděl, co má kdy říct. Nakonec vše dopadlo dobře, klient sám sebe překvapil, jak jednání zvládl a v tu chvíli mi došlo, že jsem v ten den nepotřebovala skoro žádné právní skills, jako spíš hrozně moc empatie, porozumění a podpory klientovi.“

5) Zcela jistě se v rámci své práce věnujete i jiným oblastem než je právo (marketing, administrativa…), kdybyste tedy mohla procentuelně vyjádřit, jakou přibližnou část z celkové pracovní doby zaujímá skutečná „právničina“?

„Velmi záleží na konkrétním období. V době, kdy jsme začali pracovat na novém webu nebo jsme pořádali velké akce, strávím na marketingu téměř polovinu svého času. Jindy, kdy je trochu klid a naopak máme hodně klientské práce, je to jen malý zlomek – třeba 20 %. Administrativy a práce na marketingu je sice pořád dost, protože jsme malá – 8členná – kancelář. Nicméně různými interními systémy a automatizací pracujeme na tom, aby to bylo ještě méně.“

6) Vnímáte práci koncipienta jako práci v týmu nebo spíše jako individuální činnost?

„Rozhodně jako práci v týmu. eLegal takhle funguje – hodně spolu komunikujeme, spousty věcí rozebíráme a u nových klientů, kteří přijdou třeba s nějakým zajímavým případem z oblasti IT, si problematiku třeba i kreslíme a hodinu se nad kresbou hádáme.“

„Naše výstupy vždycky prochází kontrolou 2 párů očí, takže většinou i máte představu, na čem někdo jiný pracuje. Pravidelně míváme celotýmové i oborové schůzky, abychom věděli, kdo na čem dělá a komu naopak práce chybí.“

7) Jak často se jako koncipient dostanete k soudu?

„Jak často chcete. Rozdělili jsme si náš eLegal tým na tým Petry (Dolejšové – hlavy té části marketingové, GDPR, autorského práva atd. – zkrátka věcí, které řešíme zpravidla mimosoudně) a tým Honzy (Valtra – který svou větev nazval reálná advokacie (:D) a tam se k soudu dostanete, kdykoliv Honzovi zvednete ruku). Pokud se u nás tedy cítíte málo vytížení reálnou advokacií, stačí říct Honzovi a ten už vám zajímavý případ přidělí.“

8) Na jaké vlastnosti si myslíte, že vedení AK klade důraz při výběru nových koncipientů?

„Nejsou to znalosti z učebnice. Nejsou to ani léta praxe. Nejsou to cizí jazyky nebo počet titulů. Kdybych to měla vystihnout jedním slovem, je to drive. Nadšení, sympatie a pohotovost, s jakou umíte zaujmout na první dojem. Mělo by vám to taky pálit a měli byste mít ten eLegal uvolněný duch. Casual Friday totiž u nás máme celý týden a úkoly si neposíláme v pět večer s deadlinem „včera-bylo-pozdě“, ale jdeme na kolo nebo na pivo.“

9) Na českých vysokých školách je dnes již běžné požadovat po studentech znalost minimálně jednoho cizího jazyka na takové úrovni, aby byli schopni řešit odborné problémy ze svého oboru. Jak je to v praxi, využíváte cizí jazyk ve své práci?

„Jsem v tomhle trochu odlišná, protože jsem se věnovala celý život němčině. Studovala jsem v Německu na střední i na Erasmu a přestože momentálně nemám žádné německé klienty, čerpám aspoň znalosti z právní praxe v Německu, kde jsou s online právem oproti Česku trochu napřed. Angličtina je věc, bez které se v advokacii dnes neobejdete, zvlášť, pokud děláte GDPR, IT nebo autorské právo. Celkem tedy jazyky využiju, přestože s většinou klientů komunikuju česky.“

10) Co shledáváte na práci koncipienta jako nejnáročnější ? (např. stres , časovou náročnost…)

„Ono se to dost mění. A možná se dost mění i moje názory. Až nedávno mi došlo, že nemůžu být dobrá úplně ve všem a vědět všechno hned. Že je lepší soustředit se na vzdělávání v jednom oboru a být výborná v něm. Jinak budu prostě průměrná ve všem.“

„Nejnáročnější mi zrovna teď přijde ta různorodost. Zároveň mě ale nejvíc baví. V rámci mé práce se střídá hluboké soustředění, extrovertní přednášení, uvolněná komunikace s klienty, férová spolupráce s týmem a naopak sešněrovaná komunikace se soudy a úřady. Dobrý právník se musí umět chováním i výstupy absolutně přizpůsobit tomu, s kým zrovna mluví a co zrovna řeší. Je to ale výzva, kterou stojí za to zdolávat.“

11) Je nějaká rada, kterou byste dala potencionálním uchazečům nebo popř. studentům, kteří jsou teprve na začátku své „právnické“ cesty?

„Ať si co nejdříve najdou expertízu a vzdělávají se v ní. Já jsem objevila obor, který mě fakt strašně baví, až v páťáku. A nejradši bych si za to urvala hlavu. Kolik věcí jsem mohla už dávno vědět a soustředit se na ně. Takže ať neotálejí a jdou rovnou ve druháku nebo třeťáku pracovat do kanceláře, která je v tomto oboru bude prakticky vzdělávat.“

„A hlavně. Ať po škole nechodí jen do knihovny nebo do práce, ale mají i život. Studium sice není nezvládnutelné, ale je celkem psychicky náročné. A to sezení v učebnicích o zkouškovém je potřeba prokládat i sportem a zábavou – nikdy totiž nevíte, kdy si vás klient vybere nejen proto, že jste výborní právníci, ale třeba i proto, že si s vámi čas od času můžou dát pivo nebo pár setů v tenisu.“

Závěrem k těmto slovům už zbývá připojit jen toto: nestihnutelné deadliny, obrovské množství administrativy, neskutečně dlouhá pracovní doba, přehnané nároky na znalosti, podceňování či přeceňování schopností absolventů škol…to jsou věci, které nemusí být nutně spojeny s prací advokátního koncipienta.  Neboť cesta člověka, který se vydá na dráhu advokátního koncipienta, může být podobná jako je ta popsaná v rozhovoru, ale může být také úplně odlišná; rozhodně však nemusí být extrémní, a to v žádném ohledu.

Práce v oblasti advokacie (ale i práva obecně) se zřejmě vždy bude pojit s určitou mírou odpovědnosti a tlaku, který zejména pro koncipienty, díky jejich krátkému působení v této oblasti, může být značný. Je třeba mít však na paměti, že v pracovním okolí by vždy měl být někdo, s kým je možné danou záležitost prokonzultovat, neboť jak již bylo řečeno v rozhovoru: mít dobrý tým… to je základ!