Neboj se vystoupit ze stávající komfortní zóny
Klasická ranní zácpa, ve které jsi uvíznul cestou do práce. Bezmyšlenkovitě míjíš auta, lidi a v hlavě ti ještě z rána drnčí budík – je čas jít do práce. Zas a znovu do té samé práce, kam se ti dnes a jako každý pracovní den vůbec nechce.
Aktuální zisk z prodeje produktů nepřinesl očekávané výsledky a šéf se rozhodl svou rozladěnost vybít zrovna na poradě. Ještě teď ti je při té vzpomínce úzko.
Už nevíš, kam založit hromadící se papíry na stole?
Šuplík praská ve švech a tvoje energie ubývá. Pryč jsou ty časy, kdy byl během dne čas na krátké pauzy u kafe, a mohl jsi s kolegy prohodit pár přátelských slov. Vztahy na pracovišti spíš připomínají tak trochu divadlo a kolegové v něm hrajou své nařízené role s přetvářkami.
Co naplat, asi se z tebe stává takový ten průměrný zaměstnanec, který se netěší na pondělní ráno. S úlevou si balíš v pátek věci a honem domů. Je to jednoduše stereotyp.
Aktuální pracoviště jako pole stresu? Boj o lepší pracovní výkon?
Je víkend, jsi u nejlepšího kámoše na televizním utkání fotbalu a bavíš se s ním o uběhlém týdnu. Ptá se tě, jak to jde v práci. Chvíli přemýšlíš, jestli to vlastně můžeš někomu říct, ale co – komu jinému, než svému příteli:
„Hele, pořád stejný, přemýšlím nad změnou oboru, už mě nebaví, co dělám několik let. Víš, v práci to ani už nikdo neocení. Ani šéf, ani kolegové. Myslel jsem si, že když už tam mám takovou praxi a i školu, tak se mnou budou jednat trochu s úctou. Ale teď už to tak není. Spíš mám pocit, že tam mezi sebou soupeříme, což vytváří ještě větší tlak a stres. Delší dobu uvažuju nad tím, že se chci naučit něco úplně nového, posunout se. To víš, že si říkám, co si asi řeknou kolegové, jak se ke mně pak budou chovat nebo co na to doma rodina. Nechci, aby to vypadalo, že chci vzít nohy na ramena, jak mi naposledy šéf nechtěl ani přidat peníze. Jen si prostě myslím, že mám na víc.
Terka z vedlejšího oddělení nedávno dala výpověď a prý jde za lepším. Taky se rozhodla, že už nechce někomu pořád dokola něco dokazovat.“
Jsi rád, že to z tebe konečně „vypadlo“ a čekáš na reakci kamaráda. Ale ten tě nečekaně podpoří:
„Já myslím, že nikdy není pozdě. Sice jsi vystudoval technický obor, ale dnes je hodně možností doplnit si kvalifikaci. Ať už nějakými kurzy, které jsou třeba i on-line, můžeš si něco načíst v literatuře, popřípadě ještě zkusit i nějaké doplňující studium. Akorát doma ti asi řeknou, že máš být rád, že máš teplé místečko a vůbec nějaké peníze. Nenech se tím odradit. Teď je všude dost pracovních nabídek, tak to prostě zkus. Mrkni na trh práce a zamysli se, co by tě tak nejvíc bavilo. Vždyť nemusíš dávat výpověď hned, ne? “
Štěstí přeje připravenému – vyčkej si na svou příležitost
Možná se ti ještě teď nechce udělat ten první krok a prostě „skočit“ do neznáma. Změna profese může znamenat přehodnocení dosavadního životního stylu nebo dokonce jeho přizpůsobení. Ale pokud ti tvůj zaměstnavatel nenabízí už delší dobu podmínky pro to, aby se tvoje pracovní nasazení zvedlo, možná ten čas dozrál.
Dnešní doba chce od lidí odhodlání a flexibilitu. Nová práce může věci okolo tebe hodně proměnit. Třeba se ti podaří domluvit v nové práci lepší peníze, za které pojedeš na dlouho vysněnou dovolenou nebo si pořídíš pěkné bydlení.
Můžeš získat víc času na svoje koníčky, které jsi odkládal na neurčito, popřípadě se věnovat naplno rodině a přátelům.
Vždy je čas na změnu kariéry
Průměrný člověk se dnes dožívá až 80 let. Podle statistik v práci trávíš neskutečných 12 let, dále 15 měsíců přesčasy a přibližně další 2 roky na poradách. A to už ti přeci stojí za zamyšlení, kde a co chceš dělat.
Možná si říkáš, že máš pořád strach. Ten je ale přirozenou součástí, když se rozhoduješ o změně profese.
Vykročení z komfortní a pohodlné zóny může být jen začátek, jak znovu nastartovat a objevit svůj potenciál.
Už dávno je pryč doba, kdy by se na tebe všude dívali, jako na „neloajálního skokana“, když máš za sebou víc pracovních zkušeností.
Tak vzhůru k novým pracovním výzvám!
21/10/2018, Markéta Papoušková
