Konec pracovní době 8:00 – 16:30?

Každý to zná dobře nebo o tom alespoň slyšel. Ranní stres, aby se ráno nezpozdila tramvaj kvůli zácpě. Jinak přijdu do práce v 8:02 a už budu u šéfa na koberečku za pozdní příchod. Pak další stres, abych se stihl najíst za 30 min a neprodloužil si polední pauzu o 5 min. A pak přijde odpolední tlačenice u turniketů, kdy se každý snaží pípnout svůj odchod přesně v 16:30 nebo maximálně o minutu později.

Není snad práce o výsledcích a ne o počtu minut vysezených na židli? Ať zvedne ruku, na koho se nadřízený dívá káravě, když si 7 min povídá s kolegyní u kávy, jaký měla víkend. Ale ale, co to vidím? Les rukou!

Představte si, že společnost, kde pracujete, je vaše vlastní firma. Budete chtít platit zaměstnance za dobu, co prosedí v práci a koukají na klávesnici? Nebo vám jde o to, aby každý zaměstnanec udělal naopak co nejvíce práce a firmě přinesl maximální užitek? Máte pravdu, ne každá činnost se dá přepočítat na peníze. Nicméně každá práce má firmě něco přinést bez ohledu na to, jestli doplňujete prázdné skleničky, sháníte nové zákazníky nebo jste generální ředitel. A přesto spousta šéfů neodpouští minutový pozdní příchod.

Proč si stále myslíme, že potřebujeme píchačky a evidenci docházky? Onen slavný zabiják ambiciózních zaměstnanců…

Problém leží v nedůvěře k vlastním zaměstnancům. Pokud posuzuji své zaměstnance podle doby strávené na pracovišti, nemůžu být dobrý šéf. Dobrý šéf je člověk, co zná své zaměstnance, zná jejich silné a slabé stránky. Ví, v čem každý vyniká a kterou práci je lepší svěřit Katce než Jardovi a naopak.

Ping-pong v pracovní době, stolní fotbálek, místnost s obrázky a s polštáři, kde se dá lehnout. Pondělní porada může být klidně v polosedě a šéf může házet míček tomu, kdo má mít právě slovo.

Máte někdo pod sebou pár lidí a máte pocit, že musíte pořád ukazovat, kdo je tady pán?

Vše je o důvěře ve své podřízené. Nejsou to děti ve školce, které je nutné hlídat, že pracují od 8:00 do 16:30. Pokud se musí hlídat, asi nejsou ve své práci spokojení. Nebaví je to, nedávají tomu tolik, jako když je jejich práce opravdu naplňuje. Ostatně i podle výzkumu britských univerzit Cass Business School a Cranfield School of Management přispívá flexibilní pracovní doba k větší spokojenosti a loajalitě zaměstnanců.

Kdo je pozdě odpoledne unavený a nemůže vymyslet ten správný reklamní slogan?

Běžte si zahrát s kolegou na 10 min ping-pong. Osvěžíte se a ten pravý slogan přijde snáz. A vy šéfové, buďte té lásky a umožněte svým zaměstnancům nějaké rozptýlení. Ono se to totiž vyplatí všem.

Jestli čtenář v předchozích řádcích poznal svého šéfa, je škoda s takovým člověkem ztrácet čas. Nebojte se kariérní změny, udělejte první krok a dělejte práci, co vás baví. Nemusí to být ani o náplni práce, ale třeba jen o tom pravém šéfovi, co si nedělá čárky, kolik měla káv Katka a kolik Jarda.

Podívej se po práci, kde si můžeš dát svoje lungo se smetanou, pak sedneš ke kompu, někam svoji práci posuneš, a šéf tě pak pochválí!

Nabídky práce již čekají… takže… zaměstnanci?!

ZADEJTE SE, PROSÍM!