Češi nevědí, co to neziskovky jsou. Lidé na ně nadávají, přitom bývají jako hasiči nebo včelaři jejich součástí, říká Miriam Vránová z iniciativy Posilujeme Česko

Sociální služby, sportovní kluby nebo horská služba. „Všechno jsou to neziskové organizace, jenom si je většina lidí neumí spojit dohromady pod jeden pojem,“ vysvětluje Miriam Vránová, která se více než 15 let zabývá komunikací a medializací charitativních témat. Se svými kolegy z organizace Spiralis rozjela před rokem iniciativu Posilujeme Česko, která podporuje neziskové organizace a pracuje na jejich zviditelnění.

Miriam Vránová, PR manažerka a konzultantka Spiralis, z.s.

prace-job.webtrh.cz: Před rokem vznikla iniciativa Posilujeme Česko, jež má spojit neziskovky a přispět k zviditelnění jejich práce. Jaké reakce jste za ten rok zaznamenala na úvodní video, jež ukazuje, jak by vypadalo Česko bez neziskových organizací?

Miriam Vránová: Video vyvolalo velkou polemiku. Vedlo k zamyšlení, kdo to je nezisková organizace a co všechno dělá. Ve videu jsme ukázali práci sociálních služeb, dobrovolných hasičů, horské služby… U nás v Česku totiž nemůžete jen tak říct nezisková organizace. Je to nesrozumitelné. Všichni vědí, že jsou včelaři, hasiči a myslivci. Ale že jsou neziskovky, to už ví jen málo z nich. Organizací je spousta druhů: ekologické, vzdělávací, lidskoprávní, zájmové nebo sportovní. Lidé klidně budou na sociálních sítích komentovat, jak jsou neziskovky hrozné, a přitom po večerech povedou sportovní kroužky pro děti.

prace-job.webtrh.cz: Změnilo video něco v tomto vnímání?

Miriam Vránová: Obrovský přínos videa byl i v tom, že se lidé o tématu neziskovek začali bavit v hospodě. Je to projev občanské iniciativy, což zní hrozně knižně, ale prostě: dělat něco pro druhé, pro zlepšení života tady. Bez neziskovek tu bude plochý prostor. Jsou za nimi lidé, kteří nějakému tématu věnují svoji energii proto, že je to baví. A tím posilují Česko, proto ten název iniciativy. Těch lidí jsou statisíce. Dělají něco, aby se nám tady dobře žilo, často bez ohledu na to, zda je někdo platí – to jsou organizace postavené na dobrovolnické bázi. Jsme to my, kteří si nemůžeme pomoct a stejně to děláme. Chceme to tak. Mám radost, že se k iniciativě připojilo již více než 80 neziskových organizací z celého Česka a téměř stovka jednotlivců.

prace-job.webtrh.cz: Co má iniciativa Posilujeme Česko říci?

Miriam Vránová: Že si neziskovky zaslouží respekt za to, co dělají. Taky chce ukázat, že být občanský aktivní je normální, je normální pomáhat ostatním. Solidarita je totiž jedním z pilířů demokracie. Ozývají se hlasy, proč přispívat neziskovkám, když si služby můžu zaplatit, až je budu potřebovat. V tom okamžiku si říkám: lidé, probuďte se. Teď sice máme demokracii, ale musíme pro ni něco dělat, abychom si ji zachovali. Neziskovky jsou v tomto zřízení síla, která hraje velkou roli.

„Je potřeba, aby organizace uměly vyprávět svůj příběh. Budou pak zajímavější a přístupnější pro občany i pro média.“

prace-job.webtrh.cz: Posilujeme Česko neziskovky sdružuje. Je správné, aby za celý sektor, nebo jeho velkou část, mluvil jeden hlas?

Miriam Vránová: Myslím si, že hlavním cílem všemožných slovních útoků na neziskovky je tento sektor rozštěpit. Už i charity se potýkají s „hejty“, všude kolují nepravdivé řetězové e-maily… Charita sice bývá z pohledu toho, že pomáhá lidem v těžké životní situaci, neproblematická, ale jakmile se zabývá třeba tématem vzdělávání Romů, už se to zase tříští. Podle mě je opravdu nutné neziskovky spojovat a mluvit za ně hromadně. Právě z důvodu, o kterém už jsem mluvila, že lidé si neuvědomí, že neziskovka jsou skauti, včelaři i charita. Jsou tady určité ostrovy neziskového sektoru, ale v hlavách lidí nejsou propojené.

prace-job.webtrh.cz: Jaká jsou další témata, o kterých je potřeba mluvit?

Miriam Vránová: V Česku je třeba obrovskou silou dobrovolnická práce. Její hodnota byla za rok 2016 vyčíslena na 6,4 miliardy korun. To je neuvěřitelné číslo. Spousta lidí pracuje dobrovolnicky, ale jsou pozice v neziskovém sektoru, které se tak dělat nedají. Třeba ty dobrovolníky musí někdo řídit, koordinovat, někdo celý ten proces musí rozhýbávat. Proto je nutné pracovníky v neziskovém sektoru platit. Když něco dělám pro zlepšení regionu nebo určité oblasti, dělám to dobře a zabere mi to celý den, nemám za to dostat zaplaceno? Za co si koupím chleba? Tohle je potřeba při různých příležitostech neustále vysvětlovat.

prace-job.webtrh.cz: Neziskovky v současnosti nemají ve společnosti příliš dobré jméno. Čím to je?

Miriam Vránová: Důvodů je samozřejmě více. Jedním ze stěžejních je ten, o kterém jsem se už okrajově zmiňovala: politici a jiné významné osobnosti, jež zaujímají mediální prostor, na neziskovky útočí. Je to nerovný boj. Politici umějí dobře pracovat s marketingem a PR, na což neziskovkám už většinou nezbývají síly. Veškeré kapacity dají na to, aby naplnily své poslání, často je pro ně problém získat peníze i na fundraisera, který by pro ně sháněl další prostředky. Tím pádem většinou na PR nezbývá už vůbec žádný rozpočet. Je to ale samozřejmě v každé organizaci odlišné.

„Když něco dělám pro zlepšení regionu nebo určité oblasti, dělám to dobře a zabere mi to celý den, nemám za to dostat zaplaceno? Za co si koupím chleba?“

prace-job.webtrh.cz: Přesto, dá se nějak popsat, jak je situace PR neziskového sektoru v Česku?

Miriam Vránová: V rámci profesionálních neziskovek, kterých je v Česku zhruba 10 000, existují velké organizace, které mají stovky zaměstnanců a vlastní PR oddělení. Ty pak v této oblasti pracují na vysoké úrovni, jedná se třeba o Člověka v tísni. Pak je tu ale takový ten šedý střed, jenž dělá většinu té přímé práce – a dělá ji hodně dobře – ale už nemá lidi na to, aby svoji činnosti komunikoval navenek. Tyto organizace tvoří třeba monitorovací zprávy pro své donory nebo výroční zprávy, ale ty se dostávají k veřejnosti jen tehdy, pokud ona sama chce a hledá si je. Prostor v médiích tyto organizace dostávají v případě, že je nějaká krize, například živelná katastrofa. Lidé si v těchto momentech uvědomují, že organizace potřebují podporu, a tehdy jsou neziskovky silné.

prace-job.webtrh.cz: Za běžné situace se ovšem neziskové organizace do médií moc nedostanou… 

Miriam Vránová: Přesně. A přitom já jsem přesvědčená, že bez činnosti třeba genderových organizací, které jsou na „black listu“, by situace s domácím násilím byla dnes daleko horší. V této oblasti jsme se za posledních patnáct let hodně posunuli, málokdo si dnes na toto téma dovolí vtipkovat. Věřím, že to je do velké míry práce právě genderových organizací. Jsou to de facto lidskoprávní organizace. Je důležité, aby společnost vnímala, co jsou to lidská práva, a opět, co to jsou neziskové organizace. Spousta lidí nadává na takzvané politické neziskovky.

prace-job.webtrh.cz: Ty ale ve skutečnosti vůbec neexistují, že?

Miriam Vránová: Je to tak. Neziskové organizace získávají veřejné peníze na služby, které si stát skrze dotace od nich nakupuje. A to mnohem levněji, než kdyby je měl zaplatit celé, protože neziskovky si na svůj provoz shánějí další prostředky. To, co by měly neziskovky o sobě dávat vědět, je, že se to vyplatí. A nejen finančně. Vyplatí se podporovat síť občanských iniciativ a aktivit. Většina neziskovek vznikla tak, že tu byl nějaký společenský problém, například se rodičům narodilo dítě s postižením a oni potřebovali kompenzační pomůcky. Rodič tedy začne řešit tento problém u svého dítěte a udělá de facto systémové řešení. To je něco, co je potřeba podporovat.

prace-job.webtrh.cz: Proč?

Miriam Vránová: Když tihle lidé dostanou podporu včas, mohou se naučit, jak své téma představit politikům, jak lobbovat za změnu zákonů, a mohou mít velký společenský dopad. My ve Spiralis vedeme takové půlroční akademie pro komunitní lídry. Kdyby řada lidí tu podporu nedostala, tak už to zabalí. Dělají tuhle práci často dobrovolnicky, a když svůj problém vyřeší a děti například vyrostou, šli by od toho. Přitom jejich energie je jedinečná. Oni jsou hybatelé. Přesto jsou neziskovky nazývány pijavicemi. Je nutné, aby se v této oblasti společnost edukovala.

prace-job.webtrh.cz: Co může neziskovkám v oblasti PR pomoci?

Miriam Vránová: Je to už ohraná rada, ale je potřeba, aby organizace uměly vyprávět svůj příběh. Budou pak zajímavější a přístupnější pro občany i pro média. Je samozřejmě také dobré být aktivní na sociálních sítích. Taková zatím neobjevená síla je podle mě, když ředitelky nebo ředitelé organizací to, co dělají, komunikují na svých soukromých profilech. Když se nebojí mluvit o tom, co dělají, a stojí si za svou prací, stojí si za tím, že pomáhat je normální.

Nikola Sedloňová. Článek vznikl ve spolupráci s Asociací veřejně prospěšných organizací ČR.

___

Chceš zkusit práci v neziskovce a pomáhat společnosti? 

___

Mrkni na pracovní nabídky v neziskovém sektoru. Nikdy není pozdě na změnu práce!

____